Rapem proti migraci

Senegalští muzikanti líčí těžký život v Evropě a hledají africký sen.

Hraješ si na schovku s policajty. V mrazivé zimě každý bojuje, jak jen může. Jíš odpadky z restaurací. A nemůžeš se vrátit. Nevíš, kdy zas budeš doma,“ rapuje Matador z malého pódia v Thiaroye, chudinském předměstí senegalského Dakaru.

Koncert by evropská bezpečnostní pravidla nesnesl. Pár mladých kluků co chvíli vypustí sprej z repelentu, zažehnou jej zapalovačem a do tmy vyletí ohnivý plamen. Hvězda místního hip hopu dál rapuje o životě afrických migrantů, kteří přes Středozemní moře odpluli do Evropy. „Sluchátka máš na hlavě, uši ucpané. Zírají na tebe a cítíš, že tě tu nikdo nechce. Odešel jsi pro lepší zítřek, teď jsi bez naděje.“

Publikum, asi stovka puberťáků a dvacátníků z chudších vrstev, se pohupuje do rytmu. Alkohol ani jiné občerstvení se tu nepodává. Je dávno po půlnoci a ulice za zdmi pozemku malého kulturního centra jsou prázdné. Přes den je mezi výmoly permanentní zácpa otlučených aut, vozů tažených osly, pouličních obchodníků. Minulé desítky let se do kdysi ospalého předměstí přistěhovaly desítky tisíc venkovanů, kteří ve městě hledali lepší život. Úplně ho nenašli, a tak mnohé z jejich dětí a vnuků hledají dál, tentokrát za hranicemi Senegalu.

Západoafrická země patří v africkém srovnání k těm úspěšným, není tu diktatura ani válka – a současně patří dlouhodobě k hlavním zdrojům africké migrace (viz Respekt 7/2018). Z předměstí Thiaroye směrem do Evropy odchází mnohem více lidí než z prosperujícího jádra Dakaru.

Rapper Matador, vlastním jménem Babacar Niang, tu také vyrůstal. Přichází teď do hloučku rapperů, kteří sedí v zadní řadě a popíjejí sladký čaj, který si v rohu pozemku na ohni uvařili. Počátkem devadesátých let patřil k pionýrům undergroundového hip hopu a úspěch ho dovedl na turné i delší pobyty v Evropě. Viděl, jak mnoha jeho krajanům sen zhořkl a bez dokumentů živoří v evropských městech, a chce tento příběh doma vyprávět.

Nic pro mladé

„Mladí muži odcházejí do Evropy, protože v Senegalu nevidí budoucnost. Nemají tady žádné projekty, nic, co by je tu drželo, proč by se sem chtěli vracet. Chybí jim někdy prostředky, jindy nápady a dovednosti,“ říká Matador (45) a po očku sleduje koncert, který trvá od deváté hodiny večer až do rána druhého dne. Místní rappeři se na pódiu střídají po čtvrt hodině. Koncert připomíná nejdůležitější událost v dějinách Thiaroye: v roce 1944 tu francouzská koloniální armáda zmasakrovala africké vojáky, kteří za Francii bojovali na evropském území proti nacistům a po návratu domů požadovali stejný žold jako bílí Francouzi.

„Když mají naši politici problém se zdravím, tak se letí léčit do Evropy, svoje děti posílají do škol v Evropě,“ popisuje Matador. „Mladí lidé to vidí a ptají se: proč bychom také neměli toužit po Evropě, když na ni spoléhají mocní?“ Sám šel opačnou cestou. Po masivních záplavách, které Thiaroye postihly v roce 2005, uspořádal velký charitativní koncert, jehož výtěžek vložil do rekonstrukce, a natrvalo se vrátil z Belgie.

Před dvanácti lety založil Africulturban, první zdejší kulturní centrum pro městskou kulturu: organizuje hudební festivaly, nabízí kurzy grafického designu, DJingu, tance i graffiti. „Thiaroye je součást městské čtvrti, kde žije víc než milion lidí. Před Africulturban tu pro mladé nebylo vůbec nic,“ říká Matador. „Chceme jim dát šanci rozvíjet nápady. A jako DJové si můžou vydělat.“

Sídlo Africulturban se nachází ve druhém patře neoznačené, sešlé budovy, chodba je oblepená plakáty z předchozích festivalů. Odsud už je ale výhled do místností s laptopy, mixážními pulty a skvěle anglicky hovořícími profesionály ve službách projektu. Organizaci společně s rapperem Matadorem vede Amadou Fall Ba, který přes Goethe-Institut získal vzdělání kulturního manažera v Německu. Stát jejich aktivity prakticky nepodporuje, většinu zdrojů dostávají od evropských ambasád a mezinárodních organizací.

Hip hop ovlivňuje volby

Senegal je centrem afrického hip hopu, kořeny tu má i řada hvězd americké scény, například Akon. „Jsme velmi otevření světu, absorbujeme všechny styly hip hopu a zároveň se držíme afrických stylů, třeba doprovodu bubnů nebo kory (tradiční západoafrický strunný nástroj – pozn. red.). Je to směs modernismu a afrických kořenů. A protože jsme byli kolonizováni Západem, tak dokážeme v písních kombinovat různé jazyky: francouzštinu, angličtinu a domorodé jazyky,“ popisuje specifika senegalského rapu jedna z jeho největších hvězd Faada Freddy (43).

Stejně jako Matador i Freddy patří k první generaci senegalského hip hopu, není ovšem zakořeněný v chudinském předměstí a jeho hip hop nezní naštvaně a radikálně, ale melodicky a pozitivně. Faada Freddy pochází ze středostavovské rodiny učitele a druhou základnu má v Paříži, odkud vyráží na turné po Evropě. Alternativní rap Matadora i melodický přístup Freddyho spojuje étos senegalského hip hopu. „Snažíme se hájit zájmy obyvatel, řešit sociální otázky. Nerapujeme o bohatství, autech, svalech, ale o spravedlnosti,“ říká před koncertem na Colours of Ostrava, kde letos vystoupil spolu se svým někdejším spolužákem ze studií účetnictví. Říkají si Daara J, v překladu z wolofštiny „škola života“.

Senegalští rappeři jsou reformní silou, vytvářejí politické vědomí, zvláště mezi puberťáky a dvacátníky ve městech. Zpívají o drogách, duševních nemocech, korupci, verši o životě chudých se snaží stavět most mezi ulicí a elitou. Sedmdesát tisíc odběratelů na internetu například sleduje týdenní rapované, vůči politikům kritické televizní zprávy, které po úspěchu na síti začala vysílat i soukromá televizní stanice.

V roce 2000 se podle různých odhadů tisíc až dva tisíce rapperů vložilo do volební kampaně. Výsledkem mobilizace mladých voličů bylo, že vládnoucí strana po třiceti letech u moci prohrála a skončila tak senegalská verze socialismu. Duo Keur Gui a další rappeři se v roce 2011 podruhé zasloužili o demokracii: spolu s nezávislými novináři stáli v čele protestního hnutí mladých lidí, jež zabránilo prezidentu Abdoulayeovi Wadeovi – který zklamal naděje roku 2000 – zůstat u moci déle, než dovoluje ústava. „Hip hop u nás je tak mocný, že dokáže ovlivnit volby. Politici se proto po zkušenosti roku 2000 snaží koupit hudebníky, chápou sílu jejich slov. Někteří se uplatit nechají, tomu se nedá vyhnout,“ říká Faada Freddy.

Nedělejte nám problémy

K hlavním senegalským tématům současnosti patří migrace mladých lidí do Evropy a jejich smrt na Sahaře nebo ve vlnách Středozemního moře. Rappeři o správném přístupu k tématu debatují. Podle jednoho z pionýrů senegalského rapu Didiera Awadiho je naivní mladé lidi od migrace odrazovat, ačkoli se o to sám v minulosti v písních pokoušel. „Své názory jsem změnil. Tehdy jsem byl ovlivněný propagandou západních zemí, která zněla rozumně. Než jsem pochopil jejich poselství: Zůstaňte, kde jste, zůstaňte chudí a hlavně nám nedělejte žádné problémy,“ řekl Didier Awadi, kdysi člen slavné formace Positive Black Soul, německému hudebnímu novináři Jonathanu Fischerovi. „Od té doby se více ptám, kdo je za tuto bídu vlastně odpovědný: většina Afričanů nemá nic z ropy, diamantů, surovin. Proč by tedy neměli následovat proud zisků směrem do Evropy?“

Většina senegalských rapperů, a zvlášť ti, kteří díky koncertům poznali svět, ale zpívá proti ilegální migraci. Tento narativ podporuje i Mezinárodní organizace pro migraci, která se letos stala partnerem hlavního hiphopového festivalu organizovaného centrem Africulturban. Rapper Matador zároveň vzkazuje: „Evropané k nám mohou cestovat bez víz, mladí lidé odsud by také měli mít šanci legálně vycestovat. Člověk je od přírody svobodný a měl by mít svobodu pohybovat se po světě.“

Faada Freddy také připomíná odpovědnost Evropy: kritizuje dohody o těžbě surovin, které Afričanům skoro nic nepřinášejí, protože je se západními a asijskými firmami uzavírají zkorumpované elity. Kritizuje ale i vlastní společnost: „Migrace má smysl, jen když víte, kam jdete, co budete v cizí zemi dělat, co si z toho chcete vzít. Jinak nestojí za to,“ říká Freddy důrazně. „Za emigraci mladých lidí mohou naši politici, protože nenabídli žádný africký sen. Všichni u nás znají americký sen a evropský sen – ale chybí africký sen. Nemůžeme stát pořád u dveří Evropy a kopírovat ji. Máme vlastní historii a geografii a musíme najít sami sebe. To je smyslem celé naší tvorby.“

Článok bol pôvodne uverejnený v týždenníku respekt.cz